KONEC CUKRAŘINY?

Ke dni 19.2. jsem ukončila studium cukrařiny na střední škole. Přemýšlela jsem nad tím samozřejmě dlouho, jelikož každodenní návštěva této instituce byla pro mě opravdu náročná. Nechtěla jsem to ale vzdát a tvrdě jsem si stála za tím, že tu školu chci dokončit, abych získala výuční list. Chtěla jsem se živit pečením a k tomu jsem tento papír potřebovala. Díky tomuto studiu, ale především i prodeji mých dezertů na stánku a nehodě, která se mi k tomu všemu stresu stala, jsem si uvědomila několik věcí. Ty bych ráda zahrnula do tohoto článku, kde mimo jiné napíšu i vše, co bych chtěla předat (nejen) těm, co se o cukrařinu zajímají.

pokud to neudělám teď, nebudu v životě nikdy schopná, stát si za svým

V den, kdy jsem se vydala do kanceláře školy, jsem si svým rozhodnutím byla jistá a tak mi v cestě nic nemohlo zabránit. Třídní učitel to vzal v pohodě, jelikož věděl, že se při studiu věnuji i vysoké škole a brigádám. Horší bylo setkání s mistrovou. Věděla jsem, že jí musím říct pravdu. Byla mým odchodem dost překvapená. O to víc, když jsem jí vyjádřila můj nesouhlasem se stylem výuky, jaký na škole probíhá. Žádnou snahu o hlubší vysvětlení ani pochopení neměla. Odevzdala jsem jí oblečení a boty, poděkovala jí a odešla. Vím, že to nemyslela zle a chápu, jak moc je zaslepená, jelikož nic jiného nezná. Pro ni vždy budou vrcholem krásy ozdobičky z modelovací hmoty, alginátové kuličky a filigránky.

znám svou cenu

To, že nesouhlasím se systémem a stylem, jakým se cukrařina dnes a už posledním 50 let učí, je jedna věc. Ta druhá tkví v mém poznání tohoto řemesla. Je to velmi krásná práce, ale dělat ji pro peníze nechci. Nechci být denně 12 hodin na nohách a unavená odcházet domů. Ať už z vlastní výrobny, nebo z práce, kde bych třeba jako cukrářka v začátcích sbírala zkušenosti. Chci, aby mi pečení zůstalo jako hezký koníček, kterému se budu s vášní věnovat.

Bohužel je cukrařina a všeobecně výroba dezertů velmi nedoceněná. Lidé si nedokážou představit, jaká píle a hodiny práce se skrývají za jedním dortem a dezertem. Ale to cukráři sami sebe podhodnocují. Nedávno jsem se přidala na facebooku do skupiny cukrářů a musím říct, že některé příspěvky mě dost udivily. Cukrářky mají strach, aby si neřekly za dort velkou částku a neznají svoji cenu. Z jedné strany je chápu, v této pozici jsem byla taky. Je opravdu těžké vypočítat čas, který jste na dortu strávily, jelikož je to málo kdy doba v kuse a např. čas strávený nákupem vám nikdo nezaplatí.

učňovské ceny

Učňovské školy fungují jako výrobny, kde lze získat hodně za levno. Zákusek tady nestojí přes 20 korun, kadeřnice vás ostříhají za pár korun, uzeniny od řezníků seženete taky za dobrý peníz. Sjíždí se sem celé Brno, aby nakoupili ve školním obchodě. Jenže kvalita je bohužel špatná a lidé koukají jen po ceně. Potom se jim samozřejmě kousek dortu za 60 korun zdá v porovnání s margarínovým zákuskem drahý.

V praxi to teda znamená to, že se neučíte vyrábět např. laskonky a ukazujete si přesně postup. Výroba a výuka (pokud se to tak dá nazvat) se orientuje podle sezóny a toho, co zrovna v obchodě „letí“.

Zahodím nasbírané zkušenosti?

Rozhodla jsem se dál rozvíjet svoje vzdělání v oblasti cukrařiny, ale v tom co nejvíc vyhovuje mně. Péct sladké dezerty bez cukru, ukázat, že to jde bez rafinovaných tuků, vajec, moderního mléka a náhražek. Chystám pro Vás řadu receptů a taky jeden malý velký projekt, na kterém teď momentálně pracuji. Zároveň plánuji kurzy – konkrétně první se uskuteční 14.4. v Ostravě ve Food porn academy se zaměřením na raw odhlečené dezerty.

Studium cukrařiny mě dovedlo k rozhodnutí, čemu se v životě věnovat chci a čemu naopak ne. Uvědomila jsem si, jak moc si vážím vzdělání a tím nemyslím jen vysoké školy, ale celkově. Díky prostředí a lidem, s jakými jsem zde denně trávila několik hodin, jsem pochopila, že tam nepatřím. Nespokojím se s těmi informacemi a mám větší ambice než pracovat ve třísměnném provozu v pekárně.

Doporučila bych někomu studium cukrařiny?

Byla to zkušenost, ale rozhodně ne. Pokud Vás baví péct, tato škola Vám nenabídne potřebné informace. Výuka je omezená podle stylu, jaký vyhovuje do výroby. Nezohledňuje moderní trendy a dnešní dobu. Rozhodně Vás nikdo nebude podporovat v kreativitě, naopak cokoliv navíc je špatně. Suroviny, se kterými se zde pracuje, jsou nekvalitní, setkáte se zde pouze s náhražkami.

Obor, který jsem studovala je mimo jiné i pro budoucí podnikatele, jelikož zde vyplývá možnost živnostenského listu, ale tento obor tak není koncipován. V podstatě jen vedení vzalo učivo tří let a nahrnulo ho do jednoho roku. Nepočítali vůbec s tím, že většina informací je opravdu nepodstatná.

Čekala jsem individuálnější a hlavně uctivější přístup. Bohužel, se k nám učitelé i mistrové chovali stejně, jako k učňům. Smutné je, že se vůbec někdo tak hrozně chová k druhým. Vedení školy i učitelé mají pocit, že na takovou školu se hlásí pouze špatní studenti, nezvladatelní žáci se špatným chování, „ti co neměli navíc“ a podřadní učni. Ale neuvědomují si zájem i velmi talentovaných dospělých (v 18 jste dospělí a zodpovědní za sebe) lidí, kteří chtějí studovat něco, co je baví. Jenže sama škola si podle mě v tomto podkopává nohy svým přístupem. Žáci jsou ponižováni, musejí dodržovat přísná pravidla a nikdo k nim nepřistupuje lidsky.

Ani se nedivím tomu, že se učňovské školy stávají posměchem těch, co studují na gymnáziu. Nedostatek zájmu o řemesla nastolilo jednoduché přijímací řízení. Učitelé jsou tak zvyklý na demotivované žáky, kteří se nechtějí učit, protože oni šli na tu školu jen proto, že jim rodiče řekli, že se musí něčemu vyučit. Ptal se jich někdo, jestli ten obor chtějí studovat? Nebo tam šli, protože bylo snadné se tam dostat?

Je to začarovaný kruh celého vzdělávacího systému. Od mala něco musíme. Jít do školy, dělat úkoly, poslouchat, sedět, mlčet, pít a jíst jen o přestávce, musíme odpovídat na to, co chce učitel slyšet.

Pokud Vás pečení baví, jděte na kurz k nějaké cukrářce. Využijte stáže v zahraničí, vzdělávejte se pomocí internetu. Na Youtube najdete spoustu úžasných receptů a návodů. Věřte mi, že čas investovaný do opravdové praxe, je lépe využitým, než ten při studiu takového oboru na škole.

Tímto článkem nikoho nepřesvědčuji, aby si nešel za svým snem a přestal péct a tvořit. Naopak Vás podporuji, obdivuji každého, co něco tvoří (nejen v kuchyni). Přála bych si, aby systém umožnil větší svobodu všem šikovným cukrářkám a lidé pochopili opravdovou cenu řemesla. Jakéhokoliv. Přeji všem, ať najdete co hledáte a jestli to nenajdete, tak to nebylo zatím to pravé.

Pokud máte nějáké další dotazy (nejen) ohledně studia, neváhejte mi napsat sem do komentářů, nebo do zprávy na sociálních sítích.