CUKRAŘINA 1. TÝDEN

Mám za sebou dva týdny úplně nové etapy v mém životě a proto bych se s vámi ráda podělila o svoje zážitky.

Začala jsem studovat zkrácený jednoroční obor Cukrářka, abych získala živnostenský list a mohla se po studiu věnovat naplno všemu, co mně baví. Oficiálně.

Bylo to dost spontánní rozhodnutí a obrátilo mi to dosavadní režim vysokoškolského studia, ale rozhodla jsem se do toho jít po hlavě. Zůstanu ještě chvíli v oblacích, jelikož po nohách toho mám za ty dny praxe nachozeno dost.

První reakce mého nového třídního učitele byla: ,,co tady dělá studentka vysoké školy“? Víte, já miluju pečení. Pečení, vaření a tvoření je něco, co mně naplňuje a čas plyne jako voda a já zjistím, že jsem půl dne u plotny. Ale co klasické pečení, všechny ty margaríny, máslo, polevy, fondány apod.?

Samozřejmě v rámci splnění studia se všemi těmi i živočišnými surovinami pracuji. Ale nikdo mně nenutí nic ochutnávat, pokud něco zbyde, můžeme si to sníst, ale většina výrobků jde do expedice. Od tam potom putuje buď do prodeje do školního obchůdku s výrobky žáků dalších oborů (pekař, řezník apod.), nebo do objednávek konkretních zakázek. Všechny suroviny se spotřebují a i zbytky, např. nepovedené kousky se zde zužitkují jako suchý, či mokrý, upotřebitelný odpad. Než načneme cokoliv dělat, využíváme polotovary. Je to vlastně dost sympatické, jelikož se odpad dost redukuje a zbytečně se jim neplýtvá.

Samozřejmě já osobně při tvorbě pracuju s odlišnou kvalitou i druhem surovin. Toto studium beru jako zkušenost a procvičení technik pečení a všeho tvoření.

Jelikož jsem nastoupila o měsíc později než většina spolužáků, protože jsem musela čekat až se vyjádří studenti co řádně nenastoupili, zmeškala jsem měsíc z tohoto 9ti měsíčního oboru. V červnu nás totiž už čekají závěrečné zkoušky. Mám super paní mistrovou a ta mně zpětně doučuje to, co většina třídy již zvládla.

Škola probíhá formou dvou dnů teorie ve škole a tří dnů praxe v dílně. Praxe jsou zatím dost náročné skrz to, že vstávám v 5 hodin a musím se docela sytě nasnídat, abych vydržela do 11 hodin do oběda. Svačinu většinou nemáme, jelikož se nestíhá. Končíme po 14. hodině.

Během praxe máme speciální oděv do dílny – bílé triko, pevné bílé kalhoty, zástěru a uzavřené bílé boty. Tuto výbavu jsme „nafasovali“ v pracovních oděvech Kars, takže je super, že v tom nás škola podpořila. Jinak jsme si ještě měli pořídit startovací set pro cukráře v Grosetu. V hodině je ale zatím nepoužíváme, jelikož je v dílně dost vybavení.

Teorie je klasicky ve třídě, kde jsme spojeni s další skupinkou cukrářů. Někteří z nich již na škole studovali např. pekaře.

Angličtina probíhá taky velmi nebezpečným tempem, např. hned první hodinu jsem psala test, kde jsem měla představit v angličtině – jméno, příjmení, bydliště, moje práce a studium.

Je toho opravdu spoustu, co bych chtěla napsat, nevím ale jestli by vás to všechno zajímalo. Pokud máte nějáký dotaz, tak pište.

Jelikož v dílně ani o přestávce nesmíme mít mobil, mám jen jednu fotku svého výrobku. O možnost fotky jsem požádala paní mistrovou 🙂 Jsou to větrníky s karalemelem. Jsem na sebe pyšná. Moc mně to bavilo a výsledek je super. Ikdyž není vegan a nebudu ho jíst. Někomu jinému (doufám)  udělá radost.

Díky, že jste se dočetli až sem a dejte mi vědět, pokud se vám tento styl článku líbí a zda i vy máte taky nějáké zkušenosti s takovým studiem:-)