Vítám vás u dalšího blogu ze studia cukrařiny. Studuji zkrácený jednoroční obor na střední škole v Brně. Je to takovej paradox, je to dřina, dá to zabrat, ale už jsem skoro v půlce a za chvíli to mám.
To mě vede k tomu, že ve škole začlo přituhovat. Z dvou předmětů jsem už dostaly otázky k závěrečným zkouškám. Teorií jsme se posunuli pomyslně do druhého ročníku. Musím říct, že zatím si dost dobře nedokážu představit, jak se všechno naučím. Ale věřím a mám vůli.
Vzhledem k úrazu, který se mi stal, jsem zameškala pár dní ve škole. Hned první den mě potom přivítaly testy a zkoušení. Tvrdej skok do reality, systém, nepochopení, režim… budu upřímná, pěkně se mi to mele v hlavě. Jsou dny, kdy musím v hloubi duše sbírat energii na další den. Ale už byl trošku prostor se ve třídě poznat a tak je super, když vás spolužačky podrží, podpoří a společně se zasmějete absurdnosti systému. Jsme v tom všichni společně a drží nás nahoře vidina konce vyučování, pololetí a datum závěreček.
A teď k tomu, co jsem se naučila. Dokončili jsme pár tisíc kousků cukroví a stihli jsme i nějáké výrobky. Za největší posun asi považuju znalost přípravy listového těsta. Bohužel po něm následovalo spálení listových šátečků a hněv mistrové. Nakonec to dobře dopadlo, upekla jsem nové. Další týden jsem to vypilovala při výrobě listových trubiček. Definitivně jsme probrali učivo prvního ročníku, takže mám zvládnutý i poslední výrobek: Linecké košíčky plněné základním pudingovým krémem a zdobené kompotovaným ovocem a potahované agarem.
Taky jsem přišla na fintu likérovým špicím a indiánkům. Zopakovala si výrobu medovníků a upekla pár desítek Anýzek.
Co mi příjde pozitivní a přínosné, je učivo v surovinách. Konečně jsem si ujasnila výrobu cukru a mouky. Takže řepkový cukr je jed a za tím si stojím.
Nastaly vánoční prázdiny a pohoda. Jenže blížící se pololetní přezkušování mi už na Nový rok nedalo spát. Byl to druhý den praxe po vánočních prázdninách. Ráno jsem nebyla moc plná energie, ale došlo k rychlému probuzení. Mistrová určila 4 z nás na pololetní přezkoušení. Mezi nimi jsem byla já. Jako výrobek jsem si vylosovala věnečky z pálené hmoty s máslovým krémem. Skvěle, to jsem ještě nedělala, takže proč si to nevytáhnout hned naostro. 🙂 Museli jsme si přepočítat recepturu na 20 ks a začali jsme pracovat. Bez jakýchkoliv instrukcí, měli jsme jen recepturu. Pálenou hmotu jsem už dvakrát dělala, ale v receptu jsem hned při zadělávání těsta udělala chybu, když jsem místo celých vajec použila pouze žloutky. Mistrová mě na to upozornila, takže jsem musela navážit suroviny a zpracovat novou hmotu. Vymazala jsem si plech tukem a sáčkem tvarovala věnečky.
U pečení mě trošku mistrová hlídala. Za to jsem byla ráda, korpusy nezapadly a povedly se. Teď hurá na krém. Do toho do dílny přišla paní ředitelka, aby zkontrovala průběh. Znervóznilo mě to snad ještě víc. V dílně by se dala atmosféra krájet. Nikdo nemluvil, jen jsme na sebe občas něco špitli. Ostatní dvě holky co nebyly zkoušené, po nás umývaly nádobí.
Krém se povedl vyšlehat do hladka a leskla tak, jak to má být. Teď už jen připravit fondán, potáhnout korpusy a naplnit je krémem do požadované gramáže. Hotové věnečky jsem dala na tácek a podepsala je svým jménem. Celé dohotovení mi zabralo asi 3,5 hodiny.
Potom jsem šla na další krok – obalení ráfku. Jde o obalení dortové formy bez dna papírem tak, aby když se do ní nalije těsto, nevyteklo. Povedlo se.
Třetí a poslední úkol byly filigránky. Neboli čokoládové ozdoby tvořené pomocí naplněného kornoutku cukrářskou kakaovou polevou. Den dopředu jsme to trénovali a celkově to byla moje třetí zkušenost s filigránky v životě. Byla jsem spokojená tak středně, ale nemohla jsem to už změnit. Celkově bylo filigránků asi 7 řad.
Podepsali jsem normu s receptem, ráfek i filigránky. Celá naše práce pak šla k odborné komisi složené z mistrových, ředitelky a vedoucí expedice. Odpadl ze mě velký balvan a oddychla jsem si. Řekla jsem si, že ať už to dopadne jakkoliv, je to zamnou. To pro mě v tu chvíli bylo důležité. Měla jsem ale pocit takového vyčerpání, především psychického, že jsem si v tu chvíli tu radost ani neuměla užít. Verdikt jsme se dozvěděli o půl dvanácté po obědové pauze.
Moje věnečky byly prý chuťově výborné, ale vzhledově nebyly stejné. I přesto, že jsem je vážila, avšak na 2 g váze, byly prý pod váhou. No asi měly miligramovou váhu. Tu jsem k dispozici bohužel já neměla. Takže známka za výrobek byla dvojka. Filigránky byly ohodnoceny jedničkou a stejně tak obalený ráfek. Celková známka z přezkoušení je dvojka.
Ráda bych ještě uvedla na pravou míru, jak probíhá systém učení. Teorie nejde ruku v ruce s praxí. Praxe neprobíhá metodou učení. Výrobek se musí udělat „na ostro“ a jde rovnou do obchodu. Věřím, že v tom nejsem sama a tak to bohužel probíhá na většině škol. Chcete se něco naučit, ale vaše kreativita a chuť je zabita hned na začátku. Učitelé bys vás podle mě měli motivovat, naučit, podpořit. Ne hodnotit, srážet a ubíjet váš vývoj.
No a taky jsme dostali novýho učitele na tělák. Zatím nás má na supl, je to starší pán v důchodu. Ale jeho vitalitu nemá polovina mých vrstevníků. Na úvodní hodině nám řekl: ,,Všechno co děláte, děláte pro sebe. Není to o známkách, ale o vás“. Toto si musím opakovat pořád dokola.
Přeji všem, ať v životě najdete to, co vás baví a nenecháte se nikým a ničím zastavit.
